Tomáš Gieszmann: „Tak určitě...”
Jedním z pozitiv posledního turnaje byl brankář Lokomotivy Tomáš Gieszmann, respektive jeho výkon v utkání proti Děčínu. A jak se na turnaj dívá on sám?
Na posledním turnaji si Lokomotiva připsala jeden bod za remízu se Žatcem. V tomto utkání jsi kryl záda Michalu Charvátovi, jak se ti líbilo?
Mně osobně se zápas líbil, souboje s Žatcem vždycky slibují pikantní podívanou. Sice výkon rozhodčích vypadal jako ze švédské kreslené pohádky, ale myslím si, že jsme se tím poprali slušně. Je pro mě těžké takové těžké zápasy sledovat z lavičky, hned bych tam skočil a jakkoliv pomohl týmu, ale každopádně si Myšák se zápasem poradil výborně a dva chycené nájezdy týmu určitě pomohly.
Naskočil jsi do druhého střetnutí proti Děčínu, kde Louny sahaly po senzačním skalpu, ale nakonec těsně podlehly dvěma slepenými góly v samém závěru utkání. Co chybělo k lepšímu výsledku?
Tak určitě, do zápasu s Děčínem jsme šli s tím, že zkusíme potrápit favorita a nedat mu body zadarmo. Bylo dobré, že za stavu 1:3 jsme se nepoložili a pár minut před koncem jsme dokonce sahali po senzačním vítězství. Chyběla nám snad už jen špetka štěstí dovést ten zápas do vítězného konce, bohužel Děčín ukázal v závěru svojí sílu.
Jak ses cítil v brance ty sám?
Už před zápasem bylo jasné, že to mít jednoduché určitě nebudu, a to se potvrdilo. Děčín hrál výborně a jejich hráči by se snad našli i poslepu. Také bylo dobré, že jsem si ze začátku sáhnul na pár lehkých střel, čímž jsem se dostal do takové té své pohody. Musím taky pochválit naše beky, bez jejich pomoci bych se v brance neobešel.
Pohled na tabulku je pro nás hodně lichotivý, ale současné třetí místo pravděpodobně neudržíme. Na kolikátou pozici nás tipuješ?
Tak určitě, teď se nám na tabulku kouká moc hezky, ale bohužel soupeři mají o pár zápasů méně, takže nás asi přeskočí. Nyní nás čekají čtyři důležitá utkání, když je zvládneme, mohlo by naše konečné umístění být do pátého místa. To by byl veliký úspěch.
Jak se ti líbí momentální obranná hra našich borců?
S obranou fází jsem celkem spokojen. Osobně si pochvaluju hlavně spolupráci s Pavlem Jandou, který mi chytil už tolik jasných gólů, že se až někdy divím, že se nestal brankářem. Ale myslím si, že máme mezery hlavně v bránění standardních situací, tam se musíme zlepšit, jestli chceme uspět v následujících zápasech.
Působíš na ostatní jako gólman bez nervů. Je tomu skutečně tak, nebo tě přeci jenom občas šimrá v žaludku?
Já si jako gólman bez nervů určitě nepřijdu. Možná to tak opravdu vypadá, ale je to asi tím, že přes helmu není vidět, jak se zrovna v zápase tvářím. Dokážu si i pořádně zakřičet, je-li to potřeba, ale asi mě není moc slyšet…
Pamatuješ si na doby, kdy ses prvně postavil do branky? Co tě k florbalu přivedlo?
Tak určitě, k florbalu mě přivedla moje maminka, když se dozvěděla, že se na 3. ZŠ hraje florbal. Tehdy to tam vedl Čenda Stránský. Zkusil jsem to hned jako gólman a zůstalo mi to. O něco později se pomalu začalo chodit trénovat do Sportovní haly, tam sem tehdy nakoukl na první tréninky chlapského A týmu a poznal hráče, kteří dodnes hrají, ale i ty, co už se florbalu nevěnují - jako třeba legenda lounské brankářské školy Tomáš Cimrman.
Měl jsi nějaký brankářský vzor?
Přímo vzor ne, ale rád sleduju zápasy, kde chytal Tomáš Kafka.
V čem jsou tvé silné brankářské stránky a které herní situace naopak nemáš rád?
Troufnu si říci, že za své silné stánky považuju samostatné nájezdy, naopak těžké situace pro mě jsou v chumlu před bránou, kdy si musím obstarat výhled.
Zlí jazykové tě označují za propagátora tzv. Knödel stylu. Co si pod tím mají čtenáři představit?
Tak určitě, brankářský styl ala Knödel mi byl přidělen od mých lounských spoluhráčů, bude to asi tím, že se furt v té bráně válím. :-D Jak je vidět, tento styl je velice účinný a hlavně jednoduchý, ale můj kolega Myšák stále dává přednost staromódnímu lachtanímu stylu před technikou budoucnosti.
JaB
