Vojtěch Stránský: „Na nájezd jsem vždy připravený!”

Jak vidí matador lounského florbalu trápení Lokomotivy? Čtěte níže!

Pojďme se nejprve vrátit k poslednímu turnaji, kdy Louny nejprve podlehly Kadani 2:6. Co rozhodlo o tomto výsledku?

Viděl bych tři hlavní důvody, které spolu úzce souvisejí. Jednak se nám úplně rozpadl kádr, takže v podstatě jedou na turnaj všichni, kteří mohou a trenér nemá moc z čeho vybírat ani jak s týmem pracovat. Hrát na 5 útočníků a 3 beky je prostě varianta, se kterou ani ten nejlepší trenér nic neudělá. Jediná možnost je snad potom vybrat 5 hráčů do pole a hrát bez střídání, ale to zase fyzicky nevydržíme. Také se individuálně příliš nepotkáváme s formou. Jen málokomu se poslední dobou daří a ostatní jsou většinou dost podprůměrní. No a do třetice jsme přestali jako tým hrát systém, který nám přinášel úspěchy. Vždy se na hřišti najde někdo, kdo to z nějakých důvodů nehraje, buď tomu systému přestal věřit, nebo začne vymýšlet nějaké "zlepšováky", anebo hraje na postu, který nemá zažitý, takže mu to nejde tak dobře. No a ono se to sčítá. V pohodě hrající soupeř, my ani ne ve slepené sestavě, ve které navíc pokaždé někdo nehraje to, co je dohodnuté anebo má přímo antiformu a trenér ani nemůže nikoho posadit. A hráči na hřišti to pak chtějí zlomit a vymýšlejí individuální akce, "skvělé" zadovky, kličky a pod. a tím to ještě zhoršují. Jak je vidět, tak to nefunguje, to si mohou dovolit opravdové hvězdy a výborní hráči, kteří pak drží nad vodou celý tým, a možná se bude někdo divit, ale nikoho takového v týmu teď bohužel nemáme.

 

Liberec uštědřil Lokomotivě dva debakly během dvou posledních turnajů. Byl soupeř vždy opravdu o tolik florbalovější?

Liberec přesně ví, kdy má cenu běhat a kdy to cenu nemá. Oni vždy udělají těch pět rychlých kroků v okamžiku kdy je možné dát branku, anebo nutné jí zabránit. Neběhají zbytečně, běhá balónek, hrají zkušeně. Ke konci obou zápasů už nás ani v podstatě nebránili a počkali si, až jim míček odevzdáme, což jsme zhusta činili. Takže ano, byli florbalovější, chytřejší, zkušenější. Taky sehrálo roli, že jsme s nimi hráli již druhý zápas na turnaji, bylo nás málo a odešli jsme fyzicky. Ale oni by nás porazili i kdybychom na tom byli fyzicky lépe, jen by je to stálo trochu více námahy. 
Ovšem na druhou stranu, proti Liberci jsme minimálně na posledním turnaji podali  jeden z nejlepších taktických výkonů poslední doby. Bohužel individuálně to bylo mizerné a oni si s tím samozřejmě technicky a kombinačně poradili. Ale kdybychom takto s pokorou a takticky hráli proti Kadani, mohli jsme ze zápasu s ní vytěžit víc.

 

Poslední dobou Lokomotiva rozhodně neoplývá střeleckou fazónou. Nedaří se přesilovky, standardní situace a ani z vyložených šancí často branky nepadají. Je produktivita achillovou patou současného kádru?

Jednak je tu (ne)forma a pak jsou tu důvody individuální a taktické. Individuálně je prostě většina z nás průměrnými a podprůměrnými střelci a ani takticky tomu moc nepomáháme. Ono je to celé hodně statistika. Pokud míček nejde na bránu, tak to asi gól nebude. Pokud jde alespoň vedle, tak je šance, že se vrátí do hry. No a pokud jde do autu, tak hraje soupeř a ten si skoro určitě vlastňák nedá. Stačí si na tréninku spočítat kolik při jednoduchých cvičeních  letí míčů na branku a kolik skončí za mantinelem. Ani ne při polovině akcí musejí naši gólmani zasahovat. Skoro všechny ostatní jsou aut a v zápase tedy míč pro soupeře. Na tréninku musí při cvičeních jít na bránu 99% střel. Pak jich v zápase půjde možná 50% a ani nemusejí být nějak skvělé (vzpomeňme na Jedličku), všichni gólmani potvrdí, že v zápase padají do brány i mnohem lehčí střely než na tréninku. Gól může být v podstatě cokoliv co letí na brankáře, ideálně nad nohu. Je to jen v hlavách. Branku všichni trefit umíme. Ale když my bychom chtěli vymetat růžky, že ano. A pak to jde všechno nad a mimo. Z hlediska taktiky, pokud se koukáte na extraligu, tak branky padají po vydařených individuálních akcích (střela, brejk), kombinacích (2 na 1, 3 na 2) a po práci před brankou: clonění, dorážky a sebrané míče. Nic z toho se nám poslední dobou až na výjimky nedaří. Takže pokud to chceme zlepšit musíme začít od toho nejjednoduššího a důsledně to plnit. Trefovat branku a neodevzdávat balóny auty anebo nastřelením hráče před sebou a zároveň clonit, jít za odraženými míči a vracet balónky do hry. Kolikrát máme spoustu střel ale gólman soupeře s dobrým výhledem je v klidu a pohodě pochytá. Hrát jednoduše na brejky a důsledně brejky proměňovat. Nic nevymýšlet, na krásu není v naší situaci místo. Významně zlepšit kombinace 2 na 1 a 3 na 2. Volit jednoduchá řešení, střílet na bránu, chodit do brankoviště. Poctivě chodit na tréninky, abychom si mohli secvičit standardní situace a přesilovky, ty jsou z větší části o drilu. 

 

Šanci zlomit černou sérii bude mít Lokomotiva na začátku března, kdy svede důležitý souboje s Ústím a Teplicemi. Jak se nejlépe připravit, popř. co změnit? 
Podle mého názoru musíme jednak opět hrát důsledně systém, se kterým jsme slavili relativní úspěch minulou sezónu. Hrát jednoduše. Střílet na bránu a chodit dorážet a sbírat míče, pracovat, bojovat, plnit si své úkoly. V obraně si pomáhat, nehrát alibisticky a neřešit situace zbytečně individuálně. Nahrávka je skoro vždy rychlejší než běh. A i zdánlivě zbytečná ale včasná nahrávka je většinou lepší než dlouhé rozmýšlení anebo riskantní kličkování. A jelikož systém do jisté míry odpouští osobní chyby, tak časem získáme jistotu i na kreativnější hru. No a dlouhodobě je třeba aby nás hrálo a trénovalo víc. Potřebujeme zapojit juniory a zamyslet by se nad sebou měli všichni ti, co chodí a hrají když se daří, ale když to nejde, tak z různých důvodů najednou nemohou...

 

Lounští hráči odešli bez bodu již v sedmi utkáních po sobě. Ukazuje to na zvyšující se úroveň 3. ligy mužů?

Úroveň ligy určite roste, to je jeden faktor. Pak jsme také losem dostali spíše ty lehčí soupeře na začátek sezóny a teď se spíše potkáváme s těmi těžšími. Ale jak už jsem řekl, zhoršili jsme se takticky a bohužel i celkově individuálně. Což ovšem s tou taktikou úzce souvisí.

 

Reálný může být i sestup, je pro tebe motivací udržet stávající soutěž, nebo by se nám v „pralese” dýchalo lépe?

Osobně si myslím, že by nám bylo v pralese líp, ale na druhou stranu se mi tam nechce. Problém je ten, že se nám zúžil kádr a trenér nemá moc šanci míchat se sestavou pokud to zrovna někomu nejde anebo neplní jeho pokyny. Takže za podmínky, že se nezlepší účast, nepřijdou nějací mladí a nezvýší se konkurence a nezačneme plnit taktiku, která nám přinášela ovoce, tak v tom pralese asi stejně nakonec skončíme. 

 

Jaké tedy tipuješ konečné umístění v tabulce?

Opravdu nevím. V tuto chvíli se bojím, že budeme poslední. Ale rád bych aby tomu tak nebylo. 

 

Turnaj jsi odehrál jako obránce, často ale zastáváš i pozici hrotového útočníka. Kde se cítíš lépe?

Hrot mě baví víc jak obrana, protože je to takové bezstarostnější. Ale je to o dost fyzicky náročnější a vzhledem k tomu, že jsem jalový v koncovce, tak jsem asi týmu prospěšnější v obraně. 

 

Kdy se chystáš na trestné střílení a jakou fintu máš v záloze?

Na nájezd jsem připravený vždy a kouč to ví, ale asi právem věří zatím víc ostatním. Pokud jsem kdy dal gól z nájezdu, tak to byla bekhendová klička, takže není důvod to měnit. 

 

Jak vnímáš svou formu po končící zimě?

Není to tak špatné jak by to mohlo být. Je mě trochu víc, což někdy pomůže v obraně, ale nebudem si nic nalhávat spíše je to o fous horší než na podzim.

 

Diskusní téma: Vojtěch Stránský: „Na nájezd jsem vždy připravený!”

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek