Milan Čížek: „Přeju si, aby nám to takhle šlapalo dál.”
K vánočnímu rozhovoru se uvolil univerzální hráč Lokomotivy Milan Čížek, který v předešlých dvou utkáních zazářil celkem šesti kanadskými body.
Na posledním turnaji dokázala Lokomotiva poprvé porazit libereckou Slavii (8:4), jak jsi ten zápas vnímal?
Pro mě to bylo hodně náročné co se týče fyzičky, jelikož mě první třetinu neposlouchaly nohy a špatně se mi dýchalo. Pak se to zlepšilo a hrálo se mi opravdu dobře. Ten zápas byl už od začátku hodně vyhrocený, obě mužstva měla zálusk na 3 body a nakonec se to podařilo nám. Mám z toho hodně dobrý pocit.
Druhý zápas přinesl střetnutí s Děčínem a prohru 3:7. V čem byl soupeř lepší?
Děčín, který byl poskládaný převážně z bývalích juniorů, proti kterým jsem hrával v juniorce, byl lepší v mnoha aspektech. Dokázali nás několikrát překombinovat a dali nám, mám takový dojem, 2 nebo 3 góly do prázdné brány. Přihrávky měli strašně přesný a bylo vidět, že o sobě moc dobře vědí.
Nastoupil jsi na hrotu druhého útoku a připsal si celkem 6 kanadských bodů (3+3), souhra tedy fungovala?
Co se týče spolupráce se spoluhráči, tak ta je na výbornou.
Vyzkoušel jsi již několik postů, po přechodu na nový systém působíš na hrotu útoku či v pozici obránce. Kde se cítíš lépe?
Beka jsem hrával ve starších žácích ještě když nás trénoval Čenda Stránský, také jsem ho hrával chvíli za pana Zelenky v juniorech. Odehrál jsem i pár zápasů této sezóny na pozici beka a hrálo se mi s Bártikem dobře. Ale teď si myslím, že sem se našel. Hrot mě nesmírně baví, mám hodně místa na kombinování a přihrávání kolem tyček, což se daří a padají z toho góly. Takže na hrotu se cítím o 110 % lépe :-)
Máš nebo měl jsi v minulosti nějakého oblíbence, se kterým sis na hřišti obzvlášť rozuměl?
Tak s každým v týmu se mi hraje dobře. S někým víc a s někým míň. Ale pokud bych měl jmenovat někoho, kdo mi opravdu sedl, tak je to Mates, Mára a Vito.
Důležitou součástí naší hry jsou dobré přesilovky, na posledním turnaji dokázali naši borci využít dvě ze tří a ty jsi byl u obou. Jak se to podařilo?
Tak přesilovky trénujeme docela hodně na tréninku. A jak je vidět, přináší to ovoce. V první využité přesilovce jsem dostal pokyn od Máry, že když to nepůjde na Matese, tak mám zkusit vystřelit. Když se rozehrálo a já dostal balónek od Vojty, tak sem to zkusil a padlo to tam. Z toho sem měl dobrý pocit a druhou přesilovku jsme také využili. Přeju si, aby nám to takhle šlapalo dál.
Soupeřům naopak nedáváme příliš šancí zahrát si v početní výhodě, v posledních dvou zápasech si naši hráči odseděli pouhé dvě minuty. Myslíš si, že hrajeme nedůrazně, nebo jsme se naučili bránit bez zbytečných faulů?
Myslím si, že hráči se spíše koncetrovali na zápas a na získání bodů než na to, aby zbytečně opláceli nebo dělali zbytečné fauly.
Po zisku tří bodů se Louny posunuly na pátou příčku. Máme na to jí udržet?
Určitě máme. Já si myslím, že by jsme mohli ukradnout i tu čtvrtou :-)
Společně s florbalem se věnuješ ještě fotbalu. Na jaké pozici působíš? Dají se tyto dva sporty porovnat?
Ano, to je pravda - hraju na pravé záloze. Je to hodně o fyzičce, protože vydržet 90 minut běhat nahoru a dolů v takovém polosprintu je náročně. Oba sporty jsou kolektivní a nezáleží jen na jedinci, takže to břemeno nesou všichni hráči stejně těžké.
Vzpomínáš si na své florbalové začátky?
Samozřejmě, že ano. V 7. třídě na základní škole mi David Paseka řekl o tom, že chodí hrát florbal do sokolovny. Já v tu dobu přestal dělat karate, kterému jsem se věnoval 5 let a začal jsem dělat aikido. Pak jednoho dne sem přišel na trénink s Davidem do sokolovny, kde jsem se poprvé viděl i s mnoha mými budoucími spoluhráči. Byli mezi nimi T. Charvát, L. Kuďousek, D. Paseka, H. Minář a další. Trénoval nás Bořek Naxer. Jsem rád, že jsem tak učinil a šel jsem s Davidem, jelikož bych jinak nikdy nepoznal krásu tak užasného a perfektního sportu.
JaB
